
Klidně si říkejte ,,Ježiši,to o tom bude jako psát věčně?!!´´ ,ale mě je to jedno.Je to můj blog.Můj deníček.Moje nádoba na slzy,na všechno špatné.Na výmluvy a pomluvy.Neřešte mě,prosím.Někdo to udělal a mám teď celí život posranej.A je to tu zase.On.On.On..Ta noc při druhé diskotéce.Na mobilu,na word padu..Tisíckrát.Jeho jméno.Milionkár.Ten pocit.Navždycky.Mám ho ráda.Až moc.Trápím se,ale pro mě je to jako droga.Bolest kvůli němu,pohledy na něj,mluvení s ním..Chci s ním být aspoň dobrá kamarádka.Ale já nevím,jak na to.Nechci žádný holčičácký rady,protože je to jenom přetvářka a incidenty.A je lepší tu debilitu neřešit.Co to plácám.Já ho miluju!


